Popis
Kostel San Salvatore al Monte stojí na kopci za piazzale Michelangelo, na monte alle Croci, těsně pod San Miniato. Je to františkánský jednolodní kostel, prostý a strohý, mezi cypřiši.
Průčelí je téměř holé: světlá omítka, portál a okna s frontony. Cronaca, architekt, který kostel v letech 1499 až 1504 přestavěl, střídal kulaté a trojúhelníkové frontony podél celé lodi: nápad, který později převzal Vasari v Uffizi.
Uvnitř působí elegantní střídmost: světlá omítka zdůrazňuje dórské pilastry z pietraforte a střecha je krovová. Na loď se otevírá pět kaplí na každé straně a v podlaze zůstaly staré náhrobní desky.
Ve druhé kapli vlevo je Snímání z kříže z polychromované glazované terakoty od Giovanniho della Robbii. Na hlavním oltáři je dřevěný krucifix mistra blízkého Andreovi Ferruccimu a vitráže se připisují Peruginovi.
Napravo od presbytáře se otevírá Kaple Nerliů s valenou klenbou a deskovým obrazem z 16. století, Madona na trůnu se svatými a anděly. Vedle je pomník Marcella Adrianiho z roku 1526.
Michelangelo byl k této čtvrti a k tomuto kostelu velmi připoután a říkal mu „moje krásná venkovanka“.
Váže se k němu příběh jako z románu. V noci na 8. dubna 1498 se zvon od San Marco odvážil zazvonit, aby varoval před zatčením Savonaroly. Tanai Nerli, jeho nepřítel, ho nechal v procesí odnést až do San Salvatore a cestou ho bičoval.
Od té doby už nezazvonil. Ve 20. století skončil na nádvoří Museo di Firenze tak, jak byl, a teprve ve 21. století se vrátil do Museo di San Marco. Adriani v sousední kapli podepsal rozsudek smrti samotného Savonaroly.
Klášter byl místem ústraní: žil tu i svatý Bernardin Sienský a o dvě století později odsud vyšel svatý Leonard z Porto Maurizio šířit křížovou cestu, po níž má monte alle Croci své jméno.
V roce 1665 se bratři přestěhovali do Ognissanti a vzali s sebou mnoho vybavení, mimo jiné hábit svatého Františka.
Průčelí je téměř holé: světlá omítka, portál a okna s frontony. Cronaca, architekt, který kostel v letech 1499 až 1504 přestavěl, střídal kulaté a trojúhelníkové frontony podél celé lodi: nápad, který později převzal Vasari v Uffizi.
Uvnitř působí elegantní střídmost: světlá omítka zdůrazňuje dórské pilastry z pietraforte a střecha je krovová. Na loď se otevírá pět kaplí na každé straně a v podlaze zůstaly staré náhrobní desky.
Ve druhé kapli vlevo je Snímání z kříže z polychromované glazované terakoty od Giovanniho della Robbii. Na hlavním oltáři je dřevěný krucifix mistra blízkého Andreovi Ferruccimu a vitráže se připisují Peruginovi.
Napravo od presbytáře se otevírá Kaple Nerliů s valenou klenbou a deskovým obrazem z 16. století, Madona na trůnu se svatými a anděly. Vedle je pomník Marcella Adrianiho z roku 1526.
Michelangelo byl k této čtvrti a k tomuto kostelu velmi připoután a říkal mu „moje krásná venkovanka“.
Váže se k němu příběh jako z románu. V noci na 8. dubna 1498 se zvon od San Marco odvážil zazvonit, aby varoval před zatčením Savonaroly. Tanai Nerli, jeho nepřítel, ho nechal v procesí odnést až do San Salvatore a cestou ho bičoval.
Od té doby už nezazvonil. Ve 20. století skončil na nádvoří Museo di Firenze tak, jak byl, a teprve ve 21. století se vrátil do Museo di San Marco. Adriani v sousední kapli podepsal rozsudek smrti samotného Savonaroly.
Klášter byl místem ústraní: žil tu i svatý Bernardin Sienský a o dvě století později odsud vyšel svatý Leonard z Porto Maurizio šířit křížovou cestu, po níž má monte alle Croci své jméno.
V roce 1665 se bratři přestěhovali do Ognissanti a vzali s sebou mnoho vybavení, mimo jiné hábit svatého Františka.