Popis
Casa Buonarroti je dům-muzeum Michelangela ve Florencii, ve via Ghibellina 70: v paláci, který jeho potomci přeměnili v poctu velkému předkovi, uvidíte dva jeho mladické mramory, skicy a kresby a freskami vyzdobené sály ze sedmnáctého století.
Zvenčí je palác prostý: vyniká jen portál, nad nímž je bronzová busta Michelangela, kopie portrétu od Daniela da Volterra.
V prvním patře jsou v jednom sále dvě díla, která vysvětlují, jak se zrodil génius: Madona u schodů, jeho první doložené dílo, rafinovaný basreliéf inspirovaný Donatellem, a Bitva kentaurů, vytesaná v pouhých šestnácti letech.
V dalším sále stojí velký dřevěný model průčelí San Lorenzo, nikdy nerealizovaný Michelangelův projekt. Muzeum uchovává i nejbohatší sbírku přípravných skic umělce, z vosku a bronzu, a sbírku kreseb a studií.
Sály ze sedmnáctého století si přál jeho prasynovec Michelangelo mladší: v Galerii, v níž dominuje socha umělce, vyprávějí stěny a strop jeho život, s apoteózou na závěr. Mezi malíři, kteří tu pracovali, je Artemisia Gentileschi.
Vedlejší ulice se jmenovala „via dei Marmi Sudici“, tedy ulice Špinavých mramorů: po léta tu ležely velké zčernalé bloky mramoru a čekaly, až je Michelangelo, věčně na cestách mezi Římem a Florencií, použije pro některé ze svých děl.
Právě on tu v roce 1508 koupil několik domků a bydlel tu se synovcem Leonardem během prací na San Lorenzo. Vlastní palác však postavili jeho potomci.
Od roku 1612 změnil Michelangelo mladší rodinný dům v pomník prastrýci. Po staletí Buonarrotiové všechno pečlivě střežili až do posledního dědice, Kosmy, který v roce 1858 svěřil palác a sbírky nadaci: tak vzniklo muzeum.
Zvenčí je palác prostý: vyniká jen portál, nad nímž je bronzová busta Michelangela, kopie portrétu od Daniela da Volterra.
V prvním patře jsou v jednom sále dvě díla, která vysvětlují, jak se zrodil génius: Madona u schodů, jeho první doložené dílo, rafinovaný basreliéf inspirovaný Donatellem, a Bitva kentaurů, vytesaná v pouhých šestnácti letech.
V dalším sále stojí velký dřevěný model průčelí San Lorenzo, nikdy nerealizovaný Michelangelův projekt. Muzeum uchovává i nejbohatší sbírku přípravných skic umělce, z vosku a bronzu, a sbírku kreseb a studií.
Sály ze sedmnáctého století si přál jeho prasynovec Michelangelo mladší: v Galerii, v níž dominuje socha umělce, vyprávějí stěny a strop jeho život, s apoteózou na závěr. Mezi malíři, kteří tu pracovali, je Artemisia Gentileschi.
Vedlejší ulice se jmenovala „via dei Marmi Sudici“, tedy ulice Špinavých mramorů: po léta tu ležely velké zčernalé bloky mramoru a čekaly, až je Michelangelo, věčně na cestách mezi Římem a Florencií, použije pro některé ze svých děl.
Právě on tu v roce 1508 koupil několik domků a bydlel tu se synovcem Leonardem během prací na San Lorenzo. Vlastní palác však postavili jeho potomci.
Od roku 1612 změnil Michelangelo mladší rodinný dům v pomník prastrýci. Po staletí Buonarrotiové všechno pečlivě střežili až do posledního dědice, Kosmy, který v roce 1858 svěřil palác a sbírky nadaci: tak vzniklo muzeum.